Tak tu máme další výpravu, která začala mnohem dál, než jsem zvyklá. Moc jsem si přála najít svůj vltavín a tak jsem o tomto snu pořád mluvila, až mi tatínek jednoho dne oznámil, že vyrazíme na tři dny do Jižních čech najít nějaký vltavínek. Já jsem od začátku věřila, že nějaký malinký najdeme, ale taťka pořád je doufal a přál mi to, abych opravdu alespoň malinký střípeček našla.

Bydleli jsme v malém penzionku a pokojík byl moc hezký a útulný. Ještě ten den jsme vyrazili jen tak za kopec, abychom obhlídli terén. Tam jsme nic nenašli. Těšila jsem se spíš až na druhý den, kdy jsme se chystali navštívit osvědčené lokality.

No, netušila jsem, že to je tak těžké něco najít. Prošli jsme první obrovské pole a nic. Už mě to přestávalo bavit. Je to jiné, než když jsme jeli na nějakou lokalitu a tam jsme hledali a věděli co. Tady jsme ani netušili jak vůbec vltavín v “surovém” stavu vypadá.

O druhém poli jsem při pohledu na vzhled prohlásila: “Tak tady to bude určitě.” Taťka se mi smál jaký jsem už odborník… 😀

A měla jsem pravdu! Nejdřív našel taťka a druhý hned za chviličku já. Měla jsem ÓÓÓÓÓBROVSKOU radost! Sice to bylo pro ten den všechno, ale i tak – SUPER!!!

Odpoledne jsme už jeli i s mamkou na několik dalších lokalit, ale už jsme žádné štěstí neměli. To nevadilo. Byla a jsem stále ohromená těmi dvěmi kousky co jsme našli.

Druhý den jsme měli naplánováno několik dalších míst, ale překazilo nám to počasí. Napadl sníh. Sice ho nebylo mnoho, ale i tak nebylo nic vidět. Naštvalo mě to. Počkali jsme do oběda, jestli nesleze, ale nestalo se. Tak jsme vyrazli k domovu.

Mám tady pár fotek z terénu a až budou fotečky ze studia, tak je přihodím.

Ještě se zmíním, že jsem si dovezla ještě pár jiných kamínků – muskovit (slída) a krásné dva vzorečky s krystaly asi kasiteritu, ale to ještě musím nechat ověřit.